První rada mé kamarádky: přestaňte svůj život odkládat. Plány s vlastními přáteli. Procházky o samotě. Kurz, který jste loni chtěla zkusit. Místa, která nemají nic společného s mužem ve vašem domě. Ne proto, abyste mu dala lekci. Ale protože jste kdysi měla život. Pořád tam je.

Jedna noc pryč. Nic víc. Žádná velká dovolená, žádný týden v lázních. Malé městečko hodinu od domova. Levný hotel s vanou. Jídlo, které jste nevařila. Nedělejte z toho velkou věc. Prostě buďte spolu v pokoji, který není vaše kuchyně. Když se změní stěny, něco ve vás obou změkne. O to celé jde.

Žádné děti. Žádné peníze. Žádné plány. Něco vtipného z práce. Písnička, kterou jste léta neslyšela. Co byste si teď dala k jídlu, kdybyste si mohla vybrat cokoli. Zní to hloupě. Není to hloupé. Učíte se prostě spolu být v jedné místnosti. Tenhle sval v dlouhém manželství mizí jako první. Takhle ho získáte zpátky.

Můžete se na něj usmát, naplánovat s ním výlet, sednout si a povídat o drobnostech. Ale nežadoňte. Neptejte se, proč nenapsal. Nezkoušejte třikrát začít objetí. Neustupujte, když řekne něco malého a chladného. Když jste spokojená ve vlastní kůži a otevřená, začne se k vám přibližovat. Když se za ním honíte, stáhne se. Tohle je těžké. Ale funguje to.

To poslední bylo pro mě. Nechala jsem se ostříhat tak, jak se mi to kdysi líbilo. Koupila jsem si jedno měkké tričko v barvě, kterou jsem milovala. A dala jsem si vůni, kterou jsem si schovávala na den, který nikdy nepřišel. Nosila jsem ji ve středu. Cestou do školy s dětmi. V kuchyni. Podruhé ke mně přišel zezadu a zeptal se, co to je. Jeho první krok po dlouhé době. Ale o to nešlo. Šlo o to, že jsem zase cítila sama sebe.